Neposkvrněné početí

Na počátku…

Nejběžnější téma, které najdeme v životním příběhu světového mesiáše, je neposkvrněné početí panenské matky.

Platón psal o univerzálním archetypu druhého Boha (kabalistická druhá sefira, Chokma, Kristus), který se vepsal do vesmíru ve tvaru kříže, a jeho božský člověk (panenský-zrozen bódhisattva), který bude bičován, mučen, spoután a kterému vypálí oči. A konečně, co utrpěl všechny druhy zel, bude ukřižován. Podle řeckého filozofa Speusippose (4. stol. před naším letopočtem), "božský" Platón byl "syn Apollóna" a sám byl produktem neposkvrněného početí.

Ale tradice, která uznává neposkvrněné početí Syna Božího, byla sotva něčím neslýchaným ve starém řecko-římském světě, jako Hésiodos uvádí v Héfaistovém narození (v starořímské mytologii mu odpovídá přibližně Vulkán (lat. Vulcanus). Hésiodovo dílo "Theogonia" (Zrození bohů) jasně říká, že Héra “… bez sexuálního styku porodila slavného Héfaista."

Řecký hrdina Perseus, byl neposkvrněným početím princezny Danaé, jejíž otec, král Akrisios (král Argu), ji uzamkl od světa v podzemní bronzové komoře. Zeus pronikl do bronzové komory Danaé otvorem ve stropě (symbol epifýzy) a sestoupil na ni jako sprcha zlata. A takto se zrodil Perseus.

Početí Perseuse

Ale proč byla tato komora bronzová? Bronz je směsí cínu a mědi. Tyto dva kovy jsou esoterické symboly polarit - pozitivní (cín, souvisící s Jupiterem) a negativní (měď, souvisící s Venuší). Bronz je vytvořen, když jsou obě polarity spojeny a vázány v čistotě. Toto je velké tajné poznání alchymie, pomocí které byla Danaé schopna počít boží dítě. Jedná se o totéž tajemství ohnivého hada bronzu, jehož Mojžíš v poušti vyvěsil na žerď, aby vyléčil Izraelity (Numeri 21:9).

"Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď…” - Numeri 21:9

"Sexuální oheň třetího Logu (Binah, Duch svatý) je v Hindustánu známý pod názvem kundaliní a je symbolizován jako had spalujícího ohně." - Samael Aun Weor, Esoterická Rozprava o hermetické astrologii: Panna

Tyranský král Amulius, donutil cudnou Rhea Silviu, aby se stala vestálkou, aby nemohla porodit syna a legitimního dědice trůnu. No k jeho velké hrůze porodila dva syny, Romula a Rema, legendárních předků římské civilizace. Romulus a Remus byli oslavováni jako synové boha Marta, který přišel k Rhee Silvii, když čerpala vodu z jeho posvátného pramene (Jesod, vody života).

Mars oplodňující Rhea Silviu

Řecký Dionýsos (Bakchus pro Římany), jehož následovníci nazývali "dvakrát-zrozen," se narodil panenské Semele.

Jupiter oplodňující smrtelnou ženu Semele

"Po milostném spojení Semeli s Diem, smrtelné s nesmrtelným, Semele porodila slavného syna, tolik zbožňovaného Dionýsa. Nyní jsou oba bohové."

Smrtelná matka Semele, tím že porodila "Zlaté dítě," inkarnovala svého božského Otce (vyšší aspekt každého Monáda) a porodila svou vlastní nesmrtelnou duši. Brzy poté, co Semele počala, byla pohlcena Diovým božským ohněm a Otec bohů vytrhl ohněm-zrozeného Dionýsa z popela a vrazil si ho do stehna pro ochranu.

Zeus (Jupiter pro Římany) je posvátný symbol Vnitřního Bytí, a jako Otec bohů zobrazuje Krista. V esoterické moudrosti, planeta Jupiter vládne femorálním (stehenním) tepnám a stehnům fyzického těla. Dionýsovo následné narození z Diova stehna, bylo symbolické znovuzrození z jeho Božského Otce. To znamená, že vytvořil vozidla/těla duše a inkarnoval vyšší aspekt svého Monáda, Bytí. Proto se stal Platonovým božským mužem. O Dionýsovo se říká, že vynalezl umění výroby vína (symbol alchymie). Značně cestoval, aby mohl představit víno (Ohromné Arkánum) světu a nakonec sestoupil k Hádovi (Peklo-říše boha Háda), aby zachránil svou matku. Toto je symbolický příběh práce, kterou Bódhisattva vykonává v Druhé hoře, kdy musí sestoupit do své vlastní Propasti, aby zemřel (ve všech svých egech) a šel do hrobu osmého Venušina zasvěcení (Binah). Toto souvisí s dramatem vzkříšení.

Anděl Gabriel přislíbil panně (Marii), která byla vdaná za Josefa, že porodí "Syna Nejvyššího." Na to ona odpověděla: "Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?" Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. A proto i dítě bude nazváno svaté, bude to Boží Syn." A takto Požehnaná Panna Marie neposkvrněně počala Ježíše.

Zvěstování neposkvrněného početí

V časných křesťanských časech se věřilo, že i samotná Marie byla zrozena z panny. Jeden zdroj o neposkvrněném početí Panny Marie, byl Jan z Damašku, který tvrdil, že Mariini rodiče byli naplněni a očištěni Duchem svatým, a zproštěni chtíče. Podobně, katolická encyklopedie potvrzuje (Neposkvrněné početí), že i lidský prvek (původ Marie), materiál, z něhož byla vytvořena, byl čistý a svatý. Jinými slovy, římsko-katolická doktrína zastává názor, že neposkvrněné početí Ježíše nebylo ojedinělým případem, protože tak jako u Ježíše, i blahoslavená Panna Marie byla počata bez hříchu.

Je zajímavé vidět, že svatý Pavel, zaznamenal první známý odkaz na Ježíšovo narození (mezi 49 a 55 našeho letopočtu) v Galatským 4:04:

"Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu."

Zákon, samozřejmě je právo lidské duše, šesté přikázání, "Nesesmilníš." Šesté přikázání je první přikázání lidské duše. Kdokoliv narozen podle tohoto zákona, je narozen v souladu se zákonem. Mistr se může narodit jen tomu, kdo splňuje zákon šestého přikázání.

Kršna, hinduistický Kristus, se narodil v souladu se zákonem své panenské matce Dévakí. V "Bhágavata Purána," v popisech o svém narození, ji novorozenec Kršna dokonce oslovuje jako "cudnou dámu." Je napsáno, že Višnu, "Pán všech věcí," vstoupil do mysli Vásudéva (Kršnův fyzický otec) a vhodný čas Dévakí porodila projev neomylného Pána… kterého do ní vložil Vásudéva… mentálním přenosem.

Je zajímavé poznamenat, že neposkvrněné početí se provádí skrze Vásudéva, namísto přímo skrze Dévakí. To je připomínkou toho, že v alchymistickém aktu se manžel v podstatě stává manželčiným Božím Otcem a žena se také stává manželovou Božskou Matkou. Toto bylo děláno tak, aby se naplnilo, že samotný Bůh, nejvyšší osoba, přijme zrození v domě Vásudéva a "břemeno pozemské říše (bude) odstraněno vaším narozením lordstva." V další verzi neposkvrněného početí (z "Višnu Purána"), si Pán Višnu vytrhl z hlavy černý a bílý vlas a řekl: "Oba tyto vlasy se inkarnují na zemi a odstraní bídu, jejíž tam lidé čelí… Tento můj černý vlas se narodí jako osmý syn Dévakí (Kršnův bílý vlas se stal jeho mocným bratrem Balarámem)." A jak bylo předpovězeno, Samotný Pán se objevil jako osmý syn Dévakí.

Možná nejstarším zaznamenaným popisem (2000 před n. l.) této nestárnoucí tradici o neposkvrněném početí Spasitelů, je narození Gilgameše:

"Dítě manželky krále Lugalbanda a nějaké ohromné síly,
Gilgameš je díky osudu naživu,
nejdražší děťátko bohyně Ninsun, ta, která nikdy
nedovolila, aby se jí dotkl nějaký muž, vskutku
jistě a nebesky, bez hříchu."

Věřícími nazýván "Světlo světa," Mithra je zaznamenán více než před 2500 lety jako perský spasitel narozený z panny Anáhitá, "Neposkvrněná." V indické védské tradici, která je stará přes 3500 let, Mithra se rovněž vztahuje k Mitrovi, synovi panny Aditi, která je nazývána "Matka bohů." Mithra měl přívrženců, kteří se šířili z Evropy do Asie, a kterého po více než tři sta let uctívali římští císaři. Uctívání Mithry bylo velmi rozšířené. Proto, jako u mnoha jiných tradic o Mesiáši, které přežily staletí kulturní adaptace a změny, i v tomto případě existuje více než jedna verze o Mithrovém narození a smrti. Nejběžnější verzi neposkvrněného početí Mithry, najdeme v jeho přívlastku "narozený z kamene." Mithra byl nazýván "Theos ek Petras" nebo "Bůh z kamene," protože jeho neposkvrněné početí bylo z kamene.

Další bytostí, která byla zrozena Neposkvrněného početí je dítě Qi (čínského hrdinu povodně, Jü). Qi se narodil z kamene, stejně jako nejranější severští bohové a hrdina Enkidu ze starověkého babylonského eposu o Gilgamešovi:

"Aruras (bohyně) pomyslela na Anu (bůh). Pak jsi
navlhčila tvůrčí prsty, vytvořila kámen a hodila ho do lesa
tak daleko, jak jen mohla.
Takto zplodila Enkidu."

Ti, kteří rozumějí posvátné vědě alchymie, okamžitě pochopí význam této symboliky. Člověku je výstižně připomenuta nauka Šimona Petra, Cephas Patar, "kámen": "Hle, kladu na Sionu kámen úhelný, vyvolený a vzácný; kdo v něho věří, nebude zahanben." Ten, kdo se narodil z filozofického kamene, "(úhelný/základní) kámen, který stavitelé zavrhli," tekutý kámen Merkuru, který je Jesod (hebrejsky: základ), postavil svůj dům na základech z kamene. Je dvakrát-narozený. Zde můžeme také použít slova moudrého krále Drupada, z hinduistického eposu Mahábhárata, který říká, že "ze všech lidí, dvakrát-narození jsou nejlepší."

"Všechny základní nástroje (svobodného) zednářství, slouží k práci s kamenem. Každý Zednářský mistr, si musí dobře otesat svůj Filozofický kámen. Tento kámen je sex. Chrám Věčného/Bytí musíme vybudovat na Živém kameni (a ne ho stavět na písku)." - Dokonalé manželství (strana 305)

Zednářské lóže byly strážci tohoto poznání Ohromného Arkánum, předtím, než degenerovaly do elitářských sociálních klubů, které ztratily význam svých vlastních symbolů a rituálů.

Alchymistický symbol kamene je posílen Mithrovou ukázkou, kde střílí šípy do skály/kamene, aby získal vodu. Stejné ponaučení najdeme u židovského zachránce Mojžíše, který svou holí udeří do skály, aby získal vodu. Protože právě v "kameni" Jesod, sex, najdeme vody života.

Mojžíš udeří holí (páteř) do skály/kamene (Jesod, základ), aby načerpal "živou vodu," která je zdrojem nesmrtelného života.

Toto je klíč k tajemnému černému kameni Kába (který je zasvěcen Arabské Matce Boží Al-Uzzá, zejména uctívanou kmenem, do kterého patřil Mohamed). Toto je tajemství posvátného kamene, ze kterého je vytažen meč (kundaliní), jediným pravým králem (Artušem, Nejvnitřnějším). Toto je význam kamene Délos, který volně plaval na vodě a který poskytl bohyni Léto útočiště, aby mohla porodit božské dvojčata Apollóna a Artemis, které porodila po devíti dnech trápení hadem krajta (jehož Apollón nakonec zabil). Toto je význam velkého kamene, který Persea zvedl k dosažení svého prvorozenství - otcův meč (kundaliní) a sandály (symbol kráčení po cestě svého Vnitřního Otce) a nakonec athénský trůn (kde je korunován na Krále, Małeck, Tiferet). Jedná se o brilantní modrý kámen, který chrání apačského národního hrdinu Dítě-vody od svých nepřátel.

V těchto symbolech můžeme vidět, že symbol Druhého narození se nevztahuje pouze na alchymistické sexuální spojení, kterým je počato fyzické no zato božské dítě, ale také na neposkvrněné početí, které Ježíš vysvětloval Nikodémovi.

"Pokud se někdo nenarodí z vody (Jesod, sexuální síla) a z (ohně) Ducha svatého, nemůže vejít do Božího království."

Toto druhé zrození se odehrává vnitřně. Člověk narozený z ohně a vody, je skutečným člověkem, Vyšší Manas (sanskrtský mysl- Lidská duše/Tiferet). Bystrý čtenář uzná, že symboly vody a ohně v příbězích o narození světových Mesiášů/Spasitelů, jsou hojně rozšířené. Ale člověk musí vědět, jak se dívat. Například, jméno Mojžíš je v hebrejštině napsáno (v latince) jako "Moše". Moše se skládá z hebrejských písmen Mem, Šin a He. Mem znamená voda. Šin je oheň a He je lůno. Proto jméno Mojžíš doslovně znamená "zrozený z vody a ohně." Pouze prostřednictvím zbožně vykonávaného sjednocení manžela a manželky v posvátné vědě alchymie, může být člověk narozený z vody a ohně a inkarnovat lidskou duši. A když se narodí lidská duše (Solární příčinné tělo), pak se také může narodit Kristus v Bódhisattvově stáji.

V zobrazeních Mithry, kde se plně vynořuje z kamene, můžeme vidět, že má na sobě jen frygickou čepici (symbol epifýzy), v každé ruce drží zapálenou pochodeň (někdy má v jedné ruce meč), s červenými plameny šlehajícími kolem něj z petra genetrix (reprodukční síla Ducha svatého). Zapálené pochodně jsou "dva svícny stojící před Pánem země" (jak je uvedeno v "knize zjevení" z křesťanské Bible). Jedná se o symboly vztyčených hadů kundaliní, Idá a Pingalá, které naznačují, mistrovství narozeného, zcela vytvořeného jednotlivce (kompletního člověka s plně vytvořenými solárními těly/vozidly), který je vzpřímený (spojeného s Bohem, Tetragrammaton).

 

 

Podobně, aztécký hrdina Huitzilopochtli, prý vyskočil z klína zcela vytvořen, aby mohl s "hořícím ohnivým-hadem" (mečem kundaliní) nebo xiucoatl, okamžitě zasáhnout do boje proti matčiným nepřátelům. Jeho matčin nepřátelé, jsou jeho vlastní sestra (bohyně měsíce = lunární síly) a 400 bratrů (4 + 0 + 0 = 4 = nižší čtveřice nebo čtyři těla hříchu). Huitzilopochtli se narodil neposkvrněným početím své panenské matce Coatlicue, která byla oplodněna chomáčem chmýří (z kvesala chocholatého/holubice Ducha svatého) pocházejícího z nebe. Samotná Coatlicue ("Hadí-sukně") je představována v obraze lidského caduceus (Hermova/Merkurova hůl/žezlo) se dvěma hady namísto hlavy.

 

 

 

Ve Vatikánském kodexu se píše, že pannu Chimalman navštívil velvyslanec nebes, který ohlásil Boží vůli, že by měla porodit božího syna. Jakmile opustil její dům, Chimalman počala syna, aztéckého Krista Quetzalcoatl. V některých verzích jeho narození se Quetzalcoatl narodil (jako Mithra a Qi) z kamene, vzácný kámen buď nefritu, nebo smaragdu. Podobně, Ehecatl (jehož láska k cudné Mayahuel, byla symbolizovaná krásným stromem), se narodil z kamenného obětního nože, což naznačuje další charakteristiku dvakrát-narozeného, oběť. Tři základní požadavky pro znovuzrození jsou, Alchymistické zrození, Mystická smrt a Oběť. Oběť je primární charakteristika Krista a Třetí hory Bódhisattvy. Všechno povstalo skrze něho a bez něho nepovstalo nic z toho, co povstalo. Kristus je podstatou všeho stvoření, zdroj všeho života a světla ve vesmíru, který každým okamžikem obětuje sám sebe, aby mohl dát život mnohočetným oblastem a formám na věčném Stromu života. Jelikož Strom života je mapou organizace vesmíru a člověka, tak stejná oběť Krista se odehrává i ve vnitřním tvoření vozidel/těl duše v kterémkoliv zasvěcenci. Jak nahoře, tak dole.

Panenská dívka Xquic ("Krvavý měsíc") porodila mayských hrdinů, dvojčata, Hunahpu a Xbalanque, když obětována hlava Hun Hunahpu (která spočívala na stromě Calabash-tropický americký strom) plivla do její natažené ruky a řekla: "mou slinu ti dávám pouze jako znamení. " Když se její otec zeptal, kdo byl zodpovědný za její těhotenství, Xquic odpověděla: "není to žádný z mužů, které znám… Co je v mém břiše se vytvořilo samo od sebe, když jsem šla obdivovat hlavu Hun Hunahpu… “

Je napsáno, že narození Perského Zoroastra (Zarathuštra) bylo zázračné. Jeho panna matka Dughdova otěhotněla, když sláva Ahura Mazdy ("Nejvyšší Pán vesmíru") sestoupila z nebe a vstoupila do jejího domu. Jeho duše byla umístěna Ahura Mazdou do posvátné rostliny Haoma a prostřednictvím esence Haomy, která byla namočená v mléce, byl počat. Podle jiné tradice, Zarathuštra byl počat, když jeho matku navštívil paprsek světla (stejně jako u Persea, Samonocodoma, Dung Ming, Nayenezgani, atd.). A zase v dalším popisu, Zarathuštra byl synem velkého salamandra (duch ohně) Oromasisa. Salamandři jsou elementálové ohně, což naráží na to, že Zoroaster byl zrozen z ohně. Předpokládá se, že jeho budoucí reinkarnace, bude také panenské zrození.

Kultury Velké Británie (Irsko, Skotsko, Wales, Anglie) sdílejí dlouhodobé tradice Spasitelů narozených neposkvrněným početím:

 

Cúchulainn, hrdina jakého svět neviděl, se narodil ze slunečního boha Lugh (jeho fyzický otec byl prorok Sualtimh, o němž se také říká, že byl produktem neposkvrněného početí) a děvy Dechtire. Dechtire, byla ve snu oplodněna boží milostí Lugha (solární oheň), zatímco ležela u řeky Boyne (voda). Jedna verze jeho narození tvrdí, že se narodil třikrát (1. fyzicky, 2. jako Dvakrát-narozený nebo Solární narození, a 3. prostřednictvím vzkříšení), a tak byl někdy zobrazen s třemi hlavami (tj. Bráhma, Karttikeya, atd..). Jeho popis detailně popisuje, že jeho vlasy mu stály na hlavě a na špičce každého pramene byla jiskra ohně (Svatodušní oheň Ducha svatého).

Záznam o proslulém a přece tajemném kouzelníkovi Merlinovi (z velšského "Myrrdin" = jestřáb nebo britského "Moridunon" = moře pevnosti) hovoří o tom, že Merlin byl zrozen z neposkvrněného početí mezi rodičem z Onoho světa a panenské děvy královského rodu.

 

Velký mudrc a mág Taliesin byl nepoškvrněný potomek čarodějnice Ceridwyn. Ceridwyn připravila silný odvar, který odhalí všechna tajemství vesmíru, tomu, kdo ho vypije. Tento odvar byl určen pro jejího syna Afaggdu ("Úplná tma"). Ale tři kapky vystříkly z bublajícího odvaru na prst malého chlapce jménem Gwion ("Bílý, Zářící"), který je olízl a okamžitě získal moudrost určenou pro Afaggdu. Ceridwyn začala chlapce pronásledovat. On se proměnil na zajíce a ona se stala psem, on se proměnil na rybu, a ona se stala vydrou… a tak dále, dokud se z něj stalo zrno pšenice a ona se proměnila na slepici a snědla ho. Ceridwyn brzy zjistila, že je těhotná a včas porodila znovuzrozeného Gwiona. Byl tak krásný, že se nemohla přimět, aby ho zabila. Místo toho ho svázala do koženého vaku a hodila do moře (stejně jako u Persea, Karttikeya, Romula a Réma, Mojžíše, Maui, atd..). Byl nalezen a adoptovaný synovcem krále Dyfed, který ho pojmenoval Taliesin ("Zářící čelo"). S nevinností dítěte, Gwion (Buddha, Esence) využil tři kapky (tři solární atomy Logu) z bublajícího odvaru (bublajícího z tepla alchymistické výhni), aby se stal pšeničným zrnkem (semínkem), které oplodnilo (tři měsíční atomy…) Ceridwyn (… Matky Přírody), a což mělo za následek jeho znovuzrození (druhé zrození) jako krásné dítě ("Zlaté dítě" nebo Lidská duše; Tiferet = "Krása").

Další legendou z velšské literatury, je vysoce vážený keltský hrdina jménem Mabon ap Modron, který byl potomkem slunečního božstva (oheň) a bohyně řeky (voda), o kterém se ví jen velmi málo, navzdory jeho únosu tři dny po jeho narození a jeho konečném propuštění z vězení z Onoho světa jeho zachránci, aby provedly velký čin. Jedná se o hledání, kde hrdina jménem Culhwych, musí najít a zachránit Mabona, s pomocí svého strýce krále Artuše (dle většiny popisů). Najít Mabona, kde se přesně nachází, vyžadovalo poradenství od čtyř po sobě starších tvorů, což ho postupně přivedlo až k velmi starému Lososu Llyn Llyw. Pouze losos znal odpověď na otázku, kde se nachází Mabon, předtím než těchto zachránců zavedl k velké stěně s nápisem "tady je Mabon, syn Modrona, nikdo nikdy nebyl tak krutě vězněn jako on." Prorazit zeď a zachránit Mabona, vyžadovalo plnou sílu Artušova bojovníků.

Je jasné, že Mabon, je vědomí uvězněno Egem. Čtyři starověká zvířata, která vedou Culhwycha (lidská duše), k lososu (Kristus), jsou vozidla/těla duše (drozd z Kilgrwri - fyzické tělo, jelen z Rhendevre - vitální tělo; sova z CWN Cawlwyd - astrální tělo, orel z Gwernabwy - mentální tělo). Každý z nich vede bojovníka (lidská duše) k dalšímu, chytřejšímu zvířeti, dokud nenajde Lososa z Llyn Llyw (Kristus), jediného, který oplývá Moudrostí, kterou Culhwych hledá, aby mohl najít a osvobodit Mabona (vědomí a ztvárnění solárního příčinného těla). Culhwychovi ke splnění tohoto úkolu pomáhá jeho strýc, král Artuš (Bytí), a jeho bojovníci (uvolněné vědomí). Jakmile je Mabon propuštěn na svobodu (Culhwychovo solární příčinné tělo), tak činí vůli krále Artuše (Bytí) a vede lov na mocného kance z Twrch Trwyth a jeho divokých mláďat, sedmi selat (sedm smrtelných hříchů/ega), jejichž smrt má za následek zasnoubení Culhwycha (lidská duše) s krásnou Olwen (Božská duše).

Celý tento příběh je alegorií na cestu zasvěcence k znovu narození. Zasvěcenec je znovu narozený tím, že vytvoří solární těla a symbolickým sňatkem s Božskou duší. Ale úkol bódhisattvy je sebe-uvědomění a vytvoření Těla dokonalosti. Toto je vyšší forma znovuzrození, která vyžaduje, aby lidská duše sestoupila do své vlastní propasti a zemřela ve všech svých egech. To je reprezentováno jako poslední Culhwychova úloha, v níž musí sestoupit do pekla a přivést zpět krev Černé čarodějnice (vztahující se k dramatu vzkříšení).

Název Mabon ap Modron, znamená "Syn matky." Culhwych, tím že kráčel po cestě Mabon ap Modrona, byl "Synem (Boží) matky," stejně jako byl keltský hrdina Lleu ("Zářící") Llaw Gyffes. Neposkvrněné početí Lleu Llaw Gyffes, dvojče Dylana ("Moře"), jehož porodila Arianrod, když překročila hůlku, který před ni nastavil Math (magický panovník Gwynedd), aby se ujistil, že je panna. Takovýhle "Synové matky" keltské tradice, byli vždy spjati s keltským Slunečním-bohem, vždy byli produkty záhadných nebo panenských početí, vždy byli odvlečeni nebo odhození hned po narození, a vždy byli dědici královského trůnu po ukončení zdánlivě nemožné úkolu. A samozřejmě, že si také vzali nejkrásnější ženu na světě (kabalistická Gebura, Božská duše).

Mnoho starověkých kultur Asie se pyšní impozantním zastoupením příběhů panny a neposkvrněného narození. Na jmenování alespoň některých:

Příběh vypráví o nymfě, která se koupala v řece, kdesi v Číně. Na základě dotyku lotosového květu, byl počat božský Fohi (nazývaný "ten, který je jeden a tři"), zakladatel čínského císařství. V jiné verzi se píše, že Fohiho panenská matka Moye, se procházela podél břehu řeky, když ji náhle obklopila duha a počala božského syna. Během jejího dvanáctiletého období těhotenství se jí zdálo, že byla těhotná s bílým slonem (tj. početí Buddhy Šákjamuniho, viz níže). Chang Ti/Huang Di-ho matka otěhotněla poté, co se stala svědkem velkého blesku kolem hvězdy Dubhe (v souhvězdí Velké medvědice). Podobně, matka čínského hrdinu povodně, Yu, otěhotněla poté, co viděla, jak padající hvězda proletěla kolem Plejád. O čínském filozofovi a učiteli Lao-Jun (Lao Tsu) se také říká, že byl počat na základě padající hvězdy, po čem se údajně vynořil z boku jeho panenské matky (stejně jako u Šákjamuniho, Indry atd., Lidská duše rozvíjející se z božské duše) po 80 ročním těhotenství (80 = 8 + 0 = 8, viz Padmasambhava níže). Říká se, že se narodil s bílými vlasy (čistý, cudný) a mocí řeči (Sloveso/Slovo).

Příběh ze Siamu, vypráví o putujícím slunečném paprsku, který pohladil mladou panenskou dívku, kterou nazývali "modlící se paní," a takto byl počat velký a nádherný vysvoboditel, Samonocodom.

V korejské tradici se vypráví o početí hrdinského Dung Ming, jehož počala dívka z harému prvního krále Korai, když viděla mrak nebo paprsek světla, jak přichází do její náruče. Těhotenství bylo podezřelé (protože dívka byla cudná) a král nařídil její smrt. Ale po vyslechnutí jejího příběhu, jí dovolil porodit dítě a tak se narodil Dung Ming. Přesto, že král se ho pokoušel několikrát připravit o život, Dung Ming vyrostl a stal se králem Fuyu a zakladatelem korejské rasy.

U raných Mongolů koluje příběh o dívce Alan-ko, o které se říká, že měla čtyři neposkvrněné početí (včetně narození Bodunchar, Čingischánův předek) na základě návštěvy "zlatého třpytícího se muže," který vstoupil do domu komínovou dírou (jako u Dia a Danaé) a pohladil ji po břiše, přičemž jeho světlo proniklo do jejího lůna.

Čínský Kristus, Fu Xi, byl neposkvrněně počat, když jeho matka vstoupila do stopy boha hromu nebo Velkého muže. Obklopena nádherným žárem pocítila, jak se jí břicho náhle zahřálo a později zjistila, že je těhotná. Říká se, že čínský hrdina Hou Chi se narodil stejným způsobem.

Hrdinní vnuci japonské bohyně slunce, Hikohohodemi ("princ-oheň-stín") a Hosuseri ("princ-oheň-jas") byli neposkvrněně narození synové Kono-Hana-Sakuya-Hime ("Květiny stromu-princezna květu"). Vzhledem k tomu, že v noci své svatby zázračně počala, její pochybný manžel ji obvinil z nevěry. Proto postavila malý příbytek, a v okamžiku porodu ho zapálila a volala: "Jestliže to, co je v mém lůně, není potomkem Nebeského vnoučete, tak to bude určitě zničené ohněm, ale pokud to je opravdu potomek Nebeského vnoučete, oheň mu nemůže ublížit." Netřeba říkat, že ona a její ohněm-narození synové (tři podle některých záznamů) se z toho pekla vynořili nezranění.

Záznam o neposkvrněném narození Buddhy Šákjamuniho z Buddhacarita:

"Tito dva (matka a otec Šákjamuniho) ochutnali potěšení lásky, a jednoho dne Buddhova matka bez jakéhokoliv poskvrnění, počala plod svého lůna, stejným způsobem, jakým znalosti spojené s polospánkem přinášejí plody."

Dále se píše, že "Velká Maja," matka Buddhy Šákjamuniho, počala, když měla vizi bílého slona. Zdálo se jí, že k ní přistoupil krásný bílý slon (východní symbol Ducha svatého/Logos), který nesl lotosový květ a vstoupil jí do lůna. Maja porodila vestoje, přičemž se držela větvi stromu. Toto je jasná indikace pro ty, kteří rozumějí symbolům, že byla cudná a měla alchymistické (bez poskvrny) narození. Stání = Mistrovství = jelikož vybudovala To Soma Heliakon, Sluneční těla.

Pěticípá hvězda představuje člověka, který stojí vzpřímeně. Obrácená hvězda představuje člověka, který je otrokem touhy, padlý člověk.

Buddhova matka Maja, porodila Buddhu Šákjamuniho ("Zlaté dítě") skrze milost Ducha svatého, když se držela větve stromu (Stromu života uvnitř, Bytí). Také je napsáno, že Šákjamuni Buddha se narodil vestoje, a že okamžitě udělal sedm kroků, aby prohlásil, že toto bude jeho poslední zrození.

Sedm kroků odráží triumfálně vytvoření sedmi hadů (tj. sedm dní stvoření v Genesis) a následné ovládnutí přírody, druhé narození, stojící člověk. Šákjamuni inkarnoval své Bytí (Chesed) a tím se dostal za hranice Kola Samsáry a Zákonu návratu. V tomto symbolu je klíč k pochopení sedmičkové povahy skutečného člověka, který odhalil Samael Aun Weor, když citoval Buddhu: "Řádně mě poslouchejte, v každém lidském Buddhovi se nachází sedm Buddhů!"

Ohromující Padmasambhava buddhistické tradice, byl neposkvrněně počat bez matky nebo otce. Podle převládajících verzí jeho narození, a na základě jeho vlastních diktovaných textů, se Padmasambhava narodil z lotosového květu (a to je význam jeho jména). Paprsek červeného světla (oheň Ducha svatého), probodl střed jezera (sexuální vody Jesod) mimořádně čistých kvalit (díky transmutaci), s názvem Oceán mléka nebo Oslňující neposkvrněné jezero, a z něj se objevil velký, neposkvrněný, lotosový květ "a ze srdce Velkého soucitného ducha, jsem Já, Padma, lotosový zrozený Guru, vyšel jako slabika 'HRI' "(Sloveso).

Slabika se rozpustila do světla a okamžitě se tam objevil krásný osmiletý chlapec, dokonale zdobený většími a menšími charakteristickými znaky Buddhy. Z Vadžrou, trojzubcem a lotosem v rukou, začal okamžitě dávat učení dévam a dákinám té doby. Osmiletý Padmasambhava vysvětlil své dědictví jako: "Můj otec je samo-vzniklý Samantabhadra, moje matka je sféra reality, Samantabhadri. Moje kasta je spojení prapůvodní moudrosti a dharmadhátu."

Garab Dordže, považován za původce buddhistické školy Dzogčhen, se zázračně narodil panně a dceři indického krále Dharmasoka. Po dobu sedmi dnů, ho umístili do hořící jámy. Princezně se zdál sen, ve kterém bylo předpovězeno jeho božské zrození, a z této hořící jámy ho vytáhla nezraněného a pojmenovala ho Rolang Dewa.

Indický Spasitel a zabiják démonů Karttikeya, se narodil ze semínka Šivy (Třetí aspekt hinduistické trojice, Duch svatý), prostřednictvím Agni (Bůh ohně), který ho upustil do řeky Gangy (vody života, Jesod). Proto byl někdy nazýván Agnibhuva (syn Agni) a Ganga-Putra (syn Gangy), chlapec jasný jako slunce a krásný jako měsíc. Karttikeya byl (jako doporučuje Ježíš Nikodémovi) zrozen z vody (Jesod, sexuální síla) a (oheň) z Ducha svatého. V další verzi Karttikeya narození se píše, že se narodil z ohně, který vypadl z třetího oka boha Šivy (Duch svatý) do jezera (vody Jesod) blízko Madrásu. No a v dalším záznamu o Karttikeyaovi se píše, že byl výsledkem kombinace neposkvrněné impregnaci sedmi různých cudných manželek sedmi mudrců (o Agnim se píše, že na neposkvrněné početí také potřeboval sedm cudných lůn). Tato metafora opět provádí výše uvedené učení Buddhy Šákjamuniho: "v každém lidském Buddhovi se nachází sedm Buddhů!" Proto je naléhavě nutné, aby každá lidská duše se "narodila" v každém ze sedmi těl, které tvoří skutečnou Lidskou Bytost/Člověka. To je možné pouze prostřednictvím rozumného využívání "ohně" a "vody" ve výhni alchymie.

Pánduovci, hlavní hrdinové starověkého, indického, duchovního eposu Mahábhárata, byli každý narozený z panenské matky (navzdory několika těhotenstvím) a Boha (ů). Dokonce i pro čtenáře je objasněno, kdy Súrja, bůh slunce, nabízí Kunti požehnání "mocného dítěte, jako jsem já" a ona stydlivě odpoví, "Prosím, dej mi pokyny, jak se to dá udělat, aniž bych ztratila svou cudnost." Bůh ji ujišťuje, "Jak bych mohl Já, který touží po blahobytu všech bytostí, chtít od někoho, aby spáchal hříšný čin, který vede jen k utrpení? Neboj se. Dokonce i po sjednocení se mnou, budeš i nadále pannou."

Tento výrok rozumí ti, kteří rozumějí principem alchymie. Jedná se o stejný ekvivalent, jako u řeckého otce bohů, Dia, který se označuje jako Věčný panic, přesto, že zplodil mnoho hrdinů prostřednictvím svých slavných laškování se smrtelnými ženami. Ten, kdo praktikuje Alchymii (Bílou Tantru), je cudný/á a zůstává pannou/panicem, navzdory sexuálnímu spojení, početí a narození. Cudnost není zdržení se pohlavního spojení; je to zdržení se orgasmu. Vzhledem k tomu, že Zlaté dítě se může zrodit pouze v tom, kdo, praktikuje cudnost, On je tím pádem, vždy zrozen z panny. A je to Božská Matka, která vytváří To Soma Heliakon (sluneční těla) dvakrát-zrozených, prostřednictvím ohně Ducha svatého, který je u toho, který praktikuje cudnost, uchován a uzavřen. Božská Matka, která nikdy nepadá (na rozdíl od Lidské duše), je stejně jako Zeus (Božský Otec), Věčná panna a Matka Zlatého dítěte (Solární Příčinné Tělo Lidské duše).

Studentům Kabaly je dále zřejmé, že pět synů krále Pandu (Pánduovci), představuje tvorbu jeho pěti solárních těl. Je třeba mít na paměti, že Pandu byl proklet za to, že podlehl chlípnému smilstvu (porušení 6-tého přikázání, což je první přikázání Lidské duše), přičemž ztratil svou nesmrtelnost a schopnosti podobné bohu. Je to jen prostřednictvím velkých obětí a boje vedených jeho syny Bhíma (Malkut - fyzické tělo); Judhišthira (Jesod - Esence, část Monáda, která nikdy napadá a která se utváří ve vodách Jesodu, aby jednoho dne mohla být korunována na krále, a učinit velké oběti, aby mohla dosáhnout nejvyšších úrovní nebe), dvojčata Nakula (Netzach - mentální tělo) a Sáhadéva (Hod - emocionální tělo), a Ardžuna (Tiferet - lidská duše a bojovník), které vedou k jeho konečnému vykoupení. Pánduovci jsou vedeni moudrostí Kršny (Kristus) před jejich bezbožnými a zmatenými příbuznými (legie ega vedeno třemi zrádci Durjódhana, Šaukuni, a Dušasán a podporovanými silou Karny, Lucifer).

Hrdinskou práci bratrů Pánduovců lze dosáhnout pouze tím, že se vzdáme světských radostí světa (identifikace s egem) a sestoupíme do deváté oblasti alchymie (spojením lingamu-jóni). Jak Ježíš Kristus řekl svým učedníkům,

"Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe (zničení ega) a bere svůj kříž (praktikování alchymie) každý den a následuje mne. (obětovat se pro lidstvo)." - Lukáš 9-23

Stejně tak, Dhjána Bódhisattva Vadžrasattva, předpověděl o Padmasambhovi z oblouku duhy (Logoii, Kristus), doprovázený 72000 bohy (72 = 7 + 2 = 9, vody Jesodu):

"... On odmítne království (materiální a smyslná rovina Malkut, což doslovně znamená" království "), jako shnilé."

Padmasambhava se díky asketismu (oběť) a meditaci, naučil hodně praktik, jako je umění extrakce elixíru z písku (sublimace sexuální síly) a proměňování špíny a masa z mrtvol na čisté potraviny (uvolňujíc životodárné vědomí od hnijícího ega). Aby však bylo možné dosáhnout cíle překonání hranic života a smrti na dosažení dokonalé Moudrosti (Chokma), Padmasambhava musel "vzít svůj kříž," což vyžadovalo duchovní manželku, aby sestoupil do deváté sféry. A tak se spojil s Mandaravou v jeskyni, čin, pro který byl upálen na kopci oleje a dřeva po dobu sedmi dnů (Mandarava byla odsouzena do jámy plné trní po dobu 25 dní, 2 + 5 = 7) Mandaravovím (vnitřním) otcem, králem. Padmasambhava proměnil oheň (Duch svatý) na jezero čisté vody (pročištěné vody Jesodu) a sedmý den se objevil ve stejné formě, jako bylo jeho neposkvrněné narození - osmileté dítě (znovuzrozené vědomí bez ega, Druhá Hora bódhisattvy), sedící na lotosu. Jako pár, Padmasambhava a Mandarave byl nabídnut nektar dlouhého života a spolu dosáhli vadžrasattva (Diamantová duše).

Mezitím, na druhé straně světa mezi indiánskými kmeny, se vyprávěly tytéž příběhy o neposkvrněně počatých Spasitelů. Jeden takový příběh, rozšířený mezi prérijními kmeny, vypráví o Hvězdném chlapci. Hvězdný chlapec byl neposkvrněně počat panně, která se zamilovala do hvězdy (vnitřní hvězda její Bytí). Chlapec byl přijat a nakonec z něj vyrostl zabiják monster. Na vrcholu jeho dobrodružství zemřel, když had (kundaliní) vstoupil do jeho těla, což vedlo k jeho vzkříšení k nesmrtelnosti jako jitřenka. Podle Kájovského (Kiowa) národa, hvězdný chlapec se na začátku svého života rozdělil na dva chlapce (fenomén dvojčat je běžným tématem v tradici Spasitele, který bude předmětem další diskuse v následující kapitole), jeden, který nakonec zmizel v jezeře, zatímco druhý se stal tsaidetali lékem. U verzi černonožců, matka hvězdného chlapce Žena-pírko, vykopala zakázanou vodnici (poľ. rostlina) (stejně jako Eva a zakázané ovoce), za což byla odsouzena žít život plný utrpení ve světě, který byl také odsouzen (jako u Pandory) za svou pošetilou zvědavost. Zemřela ze smutku, když musela opustit svého osiřelého syna, aby ho vychovávala babička-stará-žena-noc. Vždy s ním bylo špatně zacházeno a lidé se mu posmívali za velmi nápadnou jizvu, kterou měl na obličeji (skvrna ega po pádu), a byl tak nazvaný Poia (Zjizvená tvář). Poia se vydal na velkou cestu, aby našel Nebeskou krajinu a tam ho zbavili jeho jizvy. Tři dny se Poia postil a modlil. Na třetí den, uviděl paprsky odrážející se na "Velké vodě," které tvořily cestu ke slunci. Následoval cestu a přišel k domovu jeho skutečných prarodičů (on byl synem Zorničky, Venuše), Slunce a Měsíce. Na žádost svého vnuka, Slunce odstranilo jizvu. Slunce také naučilo Poiu ohromné kouzla a pravdy o světě, které si s sebou přivedl zpět ke svým lidem, aby jim ulehčil jejich utrpení. Jeho prarodiče mu také dali kouzelnou flétnu na okouzlení žen, aby se do něj zamilovali (jako u Kršny). Ale kvůli neposlušnosti jeho matky, Poia se musel vrátit na zem. Nicméně jakmile se oženil s náčelníkovou dcerou (Božská duše), která ho jednou odmítla (protože byl zjizvený s egem), Slunce a Měsíc (alchymie) mu dovolili, aby si svou novou ženu, přivedl do nebeské krajiny, kde zůstaly navěky.

Legendární Posayamo z Pueblo se narodil panně, zatímco jídla piniové oříšky.

Měnící se žena kmene Navahů, neposkvrněně počala dvojčata Nayenezgani ("Zabiják monster") a Tobadjishtchini ("Dítě vody"), když vstoupila do světla slunce, zatímco z ní kapala voda. Stejně jako Poia, dvojčata se vydali na nebezpečnou cestu k dosažení domu svého otce boha slunce.

Bílo namalovanou ženu trýznily kruté monstra a ona se modlila o pomoc. A proto k ní sestoupil duch v podobě deště (voda) a blesku (oheň), známý jako Dárce života. Dárce života jí řekl, že bude mít dítě, které se bude jmenovat Dítě vody (narozené z vod Jesodu). A takto se zrodil národní hrdina Dítě vody apačského kmene, Bíle namalované ženě, který se vydal pozabíjet démonů, kteří ji trýznili.

Deganawida ze Seneky, se narodil panně Huronského kmene. Deganawida vlastnil bílý (filozofický) kamenný kanoe, kterým se plavil přes Ontarijské jezero (sexuální vody), aby napravil bojujících Irokezů (vědomí uvězněno v egu). Jako symbol výsledného smíření, zasadil Velký strom míru (Strom života).

Panna, která žila se svou matkou, otěhotněla ani ne po sedmi měsících, i když předtím nikdy nebyla s mužem. Porodila chlapce Wacdjîgéga ("zajíc"). Žena brzy zemřela a dítě bylo vychováváno jeho babičkou. Stvořitel (Bůh) stvořil Wacdjîgégu jako pátého a posledního z řady výjimečných synů (Podvodník, Želva, Měchýř a Červený roh) za účelem záchrany lidské rasy od všech zločinců. Na konec to úspěšně splnil pouze sám Wacdjîgéga. Wacdjîgéga jako páté stvoření Stvořitele, představuje Lidskou duši, Syn, který dělá vůli Otce.

Podle Irokézského a Hurónského příběhu Žena, která spadla z nebes (nebo Aataentsic, "Věčná") získala jméno, když propadla otvorem, který byl vytvořen vyvráceným život-dávajícím Stromem (Strom života). Strom, který poskytoval jídlo pro nebeské bytosti, byl vyvrácen pak, jak se dopustila cizoložství. V další verzi se píše, že toužila ochutnat z Velkého stromu, kterého se bylo zakázáno dotknout (stejně jako u Stromu poznání), a tak poslala svého neochotného manžela, aby jí přinesl pochoutky. Její touha ji vedla k nahlédnutí do otvoru vykopané jejím manželem u paty stromu a ona padla dolů. Z Nebeského světa se řítila dolů do pravěkých vod, které pokrývaly zem. Nakonec porodila dvojčata, kulturních hrdinů Malý výhonek (nebo Yoskeha/Djuskaha) a Pazourek (nebo Taweskare/Othagwenda). V jiných verzích se mluví o tom, jak její panenská dcera neposkvrněně počala dvojčata, když do ní vstoupil dech Západního větru. Podvodník Pazourek (kámen, který dává oheň, Lucifer), se vždy pokoušel zmařit úsilí Malého výhonku o vytvoření dokonalého světa, neboť tvrdil, že lidé by žili příliš snadno a byli by příliš šťastní. Příběh jejich konfliktů a kompromisů vytvořil zem.

Jednou z nejstarších a nejdéle trvajících zaznamenaných tradic, jsou staří Egypťané. Navzdory ztrátě mnoha textů obsahujících historickou a teologickou minulost této velmi staré civilizace, mnoho záznamů o panenském, neposkvrněném narození ještě zůstalo zachovaných. Abychom jmenovali alespoň některé:

Thoth, stejně jako Padmasambhava, je v některých egyptských textech považován jako samo-stvořitel nebo, "který vyšel od samotného boha," vytvořený ze srdce Ra (Logos). Egyptští kněží znázorňovali boha Thotha, symbol moudrosti (Kristova-mysl), se vztyčením pohlavním údem, pod kterým bylo napsáno "Dárce uvažování." Toto byl jasný klíč pro ty, "kteří mají uši k slyšení" a oči, aby viděli, že skutečná inteligence se rodí ve výhni Vulkánu, sexuální alchymie. Tato inteligence je pak zdokonalena prostřednictvím mystické smrti a inkarnací Krista-mysli. Thoth byl dokonce považován za vynálezce Merkurové hole, původně vyjádřené jednoduchým symbolem kříže (oba jsou samozřejmě symboly alchymie).

Nút, matka egyptského Spasitele Usira, byla uctívána jako Velká matka, ale jako Neposkvrněná Panna. Toto je nepřímý odkaz na neposkvrněné narození Usira, který byl později považován za Božského otce, aspekt Logu a jako bratr a Esetin manžel, která se také narodila z Neposkvrněné Panny Nút a jejího bratra-manžela Geb. Eset je Božská Matka Egyptského panteonu a panenské matky egyptského Krista, Hóra. Eset počala své božské dítě, když poletovala kolem zavražděného těla Usira v podobě ptáka. Kromě toho, že Hór je Esetin syn, v mnoha záznamech se uvádí, že Hór je také jejím bratrem, narozený z Nút. Jeden záznam, který se pokouší objasnit tento vztah, líčí jeho narození jako výsledek lásky mezi Usirem a Eset, zatímco byly ještě v lůně Nút. A tak je narozený z Nut jako Esetin bratr a syn. Tato zdánlivá "spleť" rodinných vztahů mezi sebou, je důležitým tématem ve všech světových tradicích.

Tak, abychom uvedli jen slavných několik příkladů: Fu-Xi a Nu-Kua - Čína, Virakoča a Mama Koča - Inkové, Šamaš a Ištar - Babylon, Zeus a Héra - Řecko, Baal a Anat - Asýrie, Freyr a Freya - Severská rasa, Dagda a Brigit - Keltové, Okikurumi a Tureš - Ainu, Višnu a Aditi - Hinduismus, Aganju a Jemoja - Joruba atd. Abychom si začali uvědomovat význam takových vztahů, musíme si uvědomit, že v člověku existují 3 aspekty Božské Matky: Marie manželka, Marie sestra a Marie Matka (které všechny milují Krista na kříži).

Jak je vysvětleno v Dokonalém manželství (od Samaela Aun Weora) -

"Marie Magdaléna, stejně jako Salambo, Matres, Ištar, Asarté, Afrodita a Venuše, všechny reprezentují kněžku manželku, se kterou musíme praktikovat sexuální magii, abychom probudili Oheň (Ducha svatého; Kundaliní)."

Když se muž alchymistický spojí se svou ženou, aby vykonávali Velké Dílo, tehdy je Neposkvrněné početí a zrozené Zlaté dítě (Lidská duše), v lůně své vlastní konkrétní (věčně panenské) Boží Matky. V Dokonalém manželství na Cestě osvobození, je mužova manželka také jeho sestra (kněžka a kněz) a v podstatě se stává jeho Božskou Matkou (a on Božský Otec pro ni) prostřednictvím alchymistického aktu. A tak ona je matka, sestra a manželka pro něj a on je otec, bratr a manžel pro ni.

Jakmile se neposkvrněně zrodí lidská duše, pak inkarnuje Božského Otce. Otec a Syn se stal jedním, jak potvrdil Ježíš z Nazaretu,

"A Ten který mě poslal, je se mnou. Otec mě nenechal samotného…” - Ján 8:29

"Kdo viděl mne, viděl Otce…” - Ján 14:9

Následně přijde čas, kdy Zlaté dítě (lidská duše) se spojí nebo "si vezme," svou Matku (Božskou Duši). Tento proces je podán ve formě analogie v různých tradicích jako například slavný řecký příběh o Oidipovi.

Když na teleti objevily určité příznivé znaky (je černé, na čele má trojcípou bílou skvrnku, na zádech má podobiznu orla, na ocase má dvojité vlasy a uzel pod jazykem), pak ho vystavovali přes město s velkou slávou jako ztělesnění boha Apis/Hapi (egyptský posvátný býk). Hérodotos píše: "Podle toho, co říkají Egypťané, kráva otěhotněla na základě světla z nebe a následně porodila Apise." Toto neposkvrněné početí bylo uctíváno jako samotný bůh. Plútarchos se s tím shoduje, že "Apis byl spravedlivý a krásný obraz duše Usira." Nejstarší a mocný symbol Boží Matky, je Posvátná kráva (Hathor-Eset). Dvakrát-zrozený (jako například Hór) jsou děti Posvátné krávy. A jak Plútarchos tvrdí, Božský Otec těchto Kabírů nebo Božích telat, je Posvátný býk (Apis-Usir), nazývaný "věčný pán života." Ten, kdo nerozumí esoterickým symbolem této exoterické praxe, by to pravděpodobně považoval za něco absurdní a přitom by si neuvědomoval, že to obsahuje tutéž drama neposkvrněného početí jako narození mnoha světových Mesiášů. Božská Matka je neposkvrněně oplodněna Posvátným ohněm Ducha svatého a počne Boží dítě. Je zajímavé si povšimnout, že během jeho 25 roku (2 +5 = 7), byl býk Apis utopen ve svatém prameni, po čem ho následně spojovali s Usirem, umírajícím a z mrtvých vstávajícím bohem. Člověku je připomenuto, že drama bódhisattvy, je znovu se narodit (inkarnováním Otce, Chesed = 7 Triumf) prostřednictvím stejných (sexuálních) vod, pomocí kterých musí zemřít (egoisticky), aby se mohl vzkřísit k dokonalosti. Ve slovech Velkého Kabíra,

"Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec." - Matouš 5:48

Ve starověkém Egyptě bylo všeobecně známo, že faraoni narození na trůn, byli ztělesněním slunečního boha. Stejně jako tradice tibetských dalajlámů (a nejstarší tradice svrchovanosti ve Velké Británii, Čína, Japonsko, Mexiko, Jižní Amerika, atd.), starověcí faraoni byli Mistři, kteří byli obojí, vládci světského království i náboženští vůdci kněžství.

Je napsáno, že královna (a faraon) Hatšepsut byla příkladem této tradice. O Bohu slunce, Amonu, se říká, že vlastními slovy dokonce údajně popsal svou neposkvrněně narozenou dceru panenské královny Ahmose-Nefertari: "Její vůně se prolíná s vůní země Punt. Zlato pokrývá celou její kůži. Třpytí se jako hvězda v sále egyptských oslav. Bude vládnout Egyptu a vést všechny lidi."

Ve velkém luxorském chrámu je znázorněna drama zvěstování, početí a narození Amenhotepa (Amenophis v řečtině) III velkolepého. Faraón, kterému se připisuje zásluha, že ve starověku dovedl Egypt k nejvyšší moci, skrze velkých diplomatických a hospodářských úspěchů. První scéna líčí boha Thotha jak vítá panenskou královnu Mut-em-ua, aby jí oznámil, že porodí syna. Ve druhé scéně bůh Kneph (ve spolupráci s Hathor, Posvátná kráva) mysticky oplodňuje královnu tím, že jí u úst drží kříž Anch (symbol alchymie).

Jak je vysvětleno v jednom akademickém textu, "Toto je Duch svatý nebo Duch, který způsobuje početí" (Přírodní vznik (Natural Genesis), Gerald Massey, II díl). V závěrečné scéně je dítě dosazeno na trůn, bohové mu vzdávají poctu a od lidí dostává dary.

Závěr

"Náboženské formy se mohou měnit, ale principy se nemění… Postupně musíme pochopit, že všechna náboženství jsou jen jedno Náboženství." - Samael Aun Weor, Dokonalé manželství

Drama neposkvrněného početí není výhradní doménou jednoho náboženství nebo světové ideologie. V jakékoli tradici Spasitele, se jedná o skutečnou (sexuální alchymie) i metaforickou (vnitřní zrození lidské duše) objektivní pravdu. Když se manžel a manželka v cudnosti spojují, tak Duch svatý poskytuje oheň, který oplodňuje neposkvrněné vody Božské Matky, která je aspektem Monáda. Božská Matka vždy počne svého syna skrze Práci a Milost Ducha svatého. A vždy zůstává pannou, před porodem, při porodu a po porodu. Prostřednictvím této transcendentální Sahadža Maithuny, teplo a tlak hermeticky uzavřené tvůrčí síly Ducha svatého, probouzí ohnivého hada kundaliní. "Vozidla duše je možné vytvořit pouze skrze ctnost a rozumného využití tohoto "ohnivého meče." Dítě, které je pak neposkvrněně počato, je vždy Spasitel. Právě tohle Zlaté dítě je tím, které zachraňuje upřímné duše z temnoty ega a osud těch, kteří jsou oděni v lunárních hadrech místo toho, aby byli oděni ve svatebních šatech duše.

Ve skutečnosti, tento Spasitel je Kristus (nazýván jinými jmény: Quetzalcoatl, Usir, Baldr, Višnu, atd.), který se inkarnuje do Lidské duše, která kráčí po Přímé cestě. V tomto okamžiku je důležité rozlišovat mezi Mistrem Spirálovité cesty (Nirvána-Buddha) a Mistrem Přímé cesty (bódhisattva). Oba jsou znovu zrození v kovárně alchymie (zvednutím sedmi hadů ohně) a inkarnují Bytí, oba umírají v egu a oba se obětují za lidstvo. Nicméně, jen lidská duše, která se rozhodne pro Přímou cestu, cestu bódhisattvy, cestu konečné oběti, inkarnuje Krista. V knize Bhagavadgíta (7 kapitola, 3 verš) Hinduistické ztělesnění Krista (Višnu), Kršna, vysvětluje Ardžunovi (lidská duše):

"Mezi tisíci lidí se možná jeden bude usilovat o dokonalost, mezi těmi, kteří se budou usilovat, možná jeden dosáhne dokonalosti a mezi dokonalými, možná jeden Mně bude znát dokonale."

Kristus je tedy narozený ve stáji bódhisattvy. A právě tehdy se skutečně začne odehrávat drama Světového Mesiáše.

přeložené z anglického originálu: The Immaculate Conception
přednáška daná Gnostickými Instruktory na: gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian